Awake in Portugal

A zase ten vitr, z Gibraltaru jsme vyrazili brzo rano, aby jsme chytli proud, vicemene celou dobu na plachty. Puvodne jsme mirili do Marbelly, abysme se dostali kousek dal po pobrezi na vychod ale vitr se nakonec stocil proti nam.

Po deviti hodinach jsme dorazili do Estepony, maleho pristavu, kde jsme si poprve vyzkouseli stredomorsky zpusob parkovani, coz znamena, zadne pontony, spickou ke zdi, privazat se a ze dna zvednout lano, ktere je privazane na jedne strane ke zdi, na druhe na dne a privazat ho dozadu na lod.

Nejvetsi zabavou je na tom vystupovani z lodi, protoze musite pres spicku, kde neni moc mista. Tady jsme byli dost blizko, tak jsme jen preskocili z mista, kde je kotva na zed. Kdyby to bylo moc daleko, tak mame kus prkna. Nelibi se to Dodgiemu, ktery tak nemuze z lodi vubec (pokud ho nepreseneme), coz se zase libi nam.

Vitr nam porad nepreje, ale z Tarify na Gibraltar je to jen 10 mil a nakonec jsme zvladli doplachtit az tam. Ihned po vyjezdu z Tarify koukam, co se to tam placa ve vode a ona to nejspis velryba, malem jsme ji trefili chudinku, tak nam zamavala parkrat ploutvi, ze jako dekuje a my jeli dal.

Kvuli psovi jsme se rozhodli zajet do mariny na spanelske strane, ktera je ale jen asi deset minut pesky od Gibraltaru. Do Anglie totiz plati jina pravidla na prevoz domacich mazlicku, tak jsme to nechteli riskovat. Dorazili jsme vecer a zakotvili pred marinou, ze tam zajedeme rano, aby jsme usetrili den placeni. Po probuzeni jsme zajeli do pristavu, kde jsme se museli nejdriv privazat u kapitenarie, nebylo tam misto, tak jsme se navazali na lod se spanelskou vlajkou, ale bylo na ni neco divnyho, posadka halekala povedomou reci, ptali se jestli mame cigara a hned jsme dostali sklenicku vina k snidani. Vyklubali se z nich rusaci na dovolene. Vodku jsme odmitli. Bylo preci jenom 10 rano a my jsme si chystali dat snidani az zaparkujeme u pontonu.

Cesta do Tarify, kam jsme se hodne tesili, zacala dramaticky, pri vyjezdu ze Sancti Petri se proti nam zvedali vlny, pod kylem jsme meli asi dva metry, za kormidlem to bylo maso, bocni proud nas hnal do strany, trefit se mezi navigacni koliky, ktere jsou asi 50 metru od sebe bylo neco, lod sebou hazela jak pominuta, malem jsme u toho ztratili psika, ale nakonec to dobre dopadlo a hura na otevrene more. A zase klasika, malo vetru, hodne vetru, silny protiproud, pak zase proud s nami, no nejak jsme se tam doplacali. Na poslednich 15 mil se to paradne rozjelo a valili jsme to az 7 uzlu. S Afrikou co by kamenem dohodil (viz fota) jsme zakotvili za zdi v malicke zatoce u Tarify, spolecne s Nimrodem a nejakym silenym nemcem, co to ridil jak ferrari a kotvil trochu blizko.

Z Cadizu jsme popojeli kousek za roh do rybarske vesnicky Sancti-Petri, cesta to byla hrozna, chvilku jsme zkouseli na plachty, foukal silny vitr, ale primo proti, takze jsme se k nasemu cili vubec nepriblizovali, ale zato jsme nachytali 3 pekne kousky k veceri. Dve makrely a neco podobneho k tomu, tezko rici co. Nakonec jsme to vzdali a pokracovali na motor, hrozne pomalu, vyjeli jsme rano v osm a museli jsme tam byt presne za prilivu, asi v 1 hodinu kvuli vjezdu dovnitr, nebylo to daleko, asi jen 15 mil, ale cesta hrozna. Nakonec jsme to zvladli, zpatky ni krok a zakotvili uvnitr zatoky, ktera je dosti melka a za odlivu vetsi cast vysycha. Jsme tu opet s Nimrodem. Na jejich blog se muzete mrknout tady Adventures on Nimrod

Z Mazagonu jsme se po rozmluve se sousedy rozhodli vypravit az do Cadizu, preskocit Chipionu a rovnou do velke zatoky, nejakych 40 mil daleko. To byla teda cesta, tolikrat jsme jeste v zivote nemenili plachty jako ted. To bylo porad plne plachty, zmensit, shodit, plne plachty, jednu, dve, porad dokola, kazdou pulhodinku jinak, malo vetru, moc vetru, blizici se bourky. Byla to docela zabava, hlavne z Gijse se stal expert.

Poskakujeme kupredu na jih a vychod. Povedlo se nam uniknout z El Rompida odkud se da vyplout jen za prilivu a klidneho more kvuli hodne melkemu vjezdu.

Po kratky plavbe, stridave na motor a plachty jsme zakotvili u Mazagonu. V usti reky Huelvy kde je proti proudu velky prumyslovy pristav. Nic peknyho. Mesto tu nestoji za nic, jen baraky a letni hotely.

Zitra se nam snad podari na plachty doplout o dalsich 30 mil na jih do Chipiony.

Pocasi nam porad nepreje. Stridave prsi, vitr se toci se vsech smeru a predpoved nedava moc nadeji na zlepseni ani na dalsich par dni.

Odpoledne k nam pripadloval sympatak z druhe lodi a pozval nas na drink vecer. Mysleli jsme si, ze je to holandan, nakonec se z nej vyklubal frantik s dvouma detma, jeden a tri roky a madarskou pritelkyni k tomu. Docela blazni, lod asi 12 metru, drevena, takovy dobrodruzi, treba se jeste potkame.

Z reky Guadiany jsme unikli s poslednim priznivym vetrem o kus dal. Chteli jsme jeste v Ayamonte zastavit na nakup, ale v pristavu nam chtali nauctovat celodenni stani. Tak jsme jeli hned dal.

Stredem reky Guadiana vede hranice Spanelska a Portugalska. Az k prehrade Chanca asi 36km ve vnitrozemi. My jsme se vydali kotvit jeste o 13km dal abysme nakonec pesky dosli az do mesta Mertola. Cely usek reky az do Mertoly je porad pod vlivem morskeho prilivu a tak hladina reky kolisa zhruba o 2.5 metru a dvakrat za den tece proti proudu. Cehoz se dobre vyuziva abysme se dostali pohodleneji dal do vnitrozemi.

Tak jsme konecne zase alespon tri, v Tavire se k nam pripojil Gijsh, nevim presne jak se to pise, ani vyslovuje, zapeklite holandske jmeno, takze tak nejak vydavame zvuk, kdyz je potreba. Je to spravnak a myslim, ze si to uziva. Odjezd z Taviry byl dobrodruzny, protoze se nam na kotvu zachytilo lano s pastmy na krabi, povedlo se na posledni chvili vyvliknout. Priliv v rece byl tak silny, ze nas to odneslo nebezpecne blizko k lodi, co stala za nami, ale vse dobre dopadlo a my vypluli ze zatoky.

Z Fara do Taviry to je jenom nejakych 20 mil a tak jsme se museli spis snazit nebyt tam moc brzo. Proti proudu to moc dovnitr vjizdet nejde a uplne za odlivu to taky neni ono. Hloubka ve vjezdu je jen neco malo pres tri metry. Nastesti kdyz fouka ze severu, more je klidne, zadne vlny, tak jsou i ty tri metry dost.

Oblibena spaci poloha noveho clena posadky. Za poslednich par dni dela velke pokroky. Vsechny dulezite potreby uz zvlada na lodi za jizdy, dneska dal nastupovani do clunu. Uz vi ze clun znamena cestu na breh takze se do nej hrne hlava nehlava. Ale kdyz jsem poprve nastartoval Sally neduverive na ni stekal.

Vypluli jsme brzo, abychom stihli priliv u vjezdu do velke zatoky u Fara. Ten vitr. Moc ho podle predpovedi byt nemelo a tak jsme jenom doufali. Rano trochu rybareni, plachet placani, ale rozjelo se to nakonec pekne. Stihli jsme ulovit tri ryby, jednu divnou cervenou, jednu moc malou a jednu schopnou makrelu, ktera byla pozdeji k veceri. Chtelo to vic, ale rozfoukalo se. A jak to jede, tak uz neberou.

Tretiho dubna jsme odplachtili z Lagosu. Krasny vitr se nam opiral do plachet az nam bylo lito ze je to do Portimaa jen 8 mil a ze by to bylo na delsi cestu idealni. Na noc jsme zakotvili kousek od vesnicky Ferragudo. Dodgiemu se to cely moc nelibilo a smutne koukal na pevninu. Nam se na jeden vecer nechtel nafukovat clun a tak probihal trenink jak dlouho udrzi, nez pocura poprve lod. Vydrzel dlouho.
Rano jsme preparkovali kousek do rybarskeho pristavu, kde jsme meli domluvene vytazeni z vody. Nejdriv jsme museli najit Fernanda, mistniho sefa pres vytahovani lodi traktorem na valniku. Jak jsme se privazali do raftu k lodim, abysme mohli na breh, pes to celym nadsenim, ze jde na breh nevydrzel a pekne na pridi pokrtil lod. A uz to umi i za jizdy.

Tak uz zitra se davame zase do pohybu. Posledni dva tydny byly hodne uhoneny a nakonec nam pripravy narusilo jeste par dni deste takze jsme nestihli vsechno pekne jarne uklidit jak jsme meli v planu.

Nainstalovali jsme novou nadrz na vodu, ta stara tekla a kazdy tyden jsem musel trochu vody vysouset z pod podlahy.

Minuly vikend jsme se zucastnily s Bagheerou zavodu z Fara do Taviry. Do Fara od nas z Lagosu je to asi 40NM takze jsme vyjeli v patek rano do mariny v Olhau nedaleko Fara. Dve hodiny pod plachtami pak bezvetri. Predpoved nevysla.

Pridelavam ulomeny drzak na autopilota. Posledni oprava moc nevydrzela, to drevo uz bylo uplne vysuseny a praska stejne vsude. Takze jsem zacal radsi uplne z cista.

Ale kdyz jsem toho autopilota zkousel porad kompas ukazuje porad stejny kurz, podezrele. Tak jsem ho rozdelal a objevil problem. Plochy kabel k elektronickemu kompasu zlomeny. Kompas je zavesen v takove kolebce aby vyrovnaval vykyvy lodi na mori. Myslim ze ma tak 10-15let na mori za sebou, takze asi unava materialu.

Ale jak ho dat znovu dohromady nevim. Nema nekdo nejaky tip jak ho znovu spojit? Po oprave musi byt cely kabel zase pruzny aby se mohl kompas bez odporu kyvat takze cely ten kabel nemuzu vymenit za nejaky normalni draty.

Mame tu sousedy s motorovou lodi. Pry doktori. O vikendu jezdi na ryby. Rano nakladaji pivo a v pozde v noci se vraci pod vlivem ze si vzdycky rikam co pouzivaji za autopilota aby se jim podarilo vratit. Kdyz se jim po deseti minutach povede privazat lod vykladaji ven takovyhle bestie.

Pripravy na dalsi plavbu pomalu zrychluji. Prisel nam z anglie dalsi solarni panel abysme misto mirneho nedostatku elekrtriky meli snad mirny prebytek. Snad uz pak budeme omezeni jen vodou na dobu jak dlouho nebudeme muset do mariny.

Na strankach mistniho spolku anglicanu Lagos Navigators Home Page jsem nahodou objevil kotvu ktera se nam tak akorat hodi. Velikosti je teda prolode tak o pet metru delsi nez nase ale jak rikaji namornici kotva neni nikdy dost velka. Ale kazdopadne by mela prispet ke klidnejsim nocim v kotvistich. Nova ma 20kg misto 15kg co jsme meli do ted, tak si pritom vytahovani zase trochu vic zasportuju. Na pouzivani elektrickeho navijaku jsem jeste moc mladej.

V nedeli jsem se dostal jako posadka na lod Bagheer, abych pomohl se spinakrem. Na fotce je videt jak je to narocna prace. Poradaji se tu neoficialni zavody a o posadku je vzdycky boj. Plachtit se da vetsinou ve dvou, ale na zavody se snazi kazdy nabrat co nejvic lidi, nejlepe aby mel na starost kazdy jedno lano a hlavne je to vetsi sranda.

Bylo krasne, slunicko hralo, vetru bylo trochu malo ale jelo to. Start se nam moc nepovedl, tak jsme se drzeli nekde v pulce ze vsech sedmi startujicich lodi.

V sobotu jsme dali letos prvni jizdu na mori. Za ukol jsme meli vyzkouset jak se bude nasi nove ctyrnohe posadce libit na mori. Nejdriv se mu to nelibilo vubec. Ale postupne si trosku zvyknul a nechal se premluvit i k vychazce na prid.

Moc mu to na tech ctyrech nohou ale neslo a trochu vtipne se na nich kyval, tak radsi vetsinu casu travil lezmo, zivanim.

Zpatky na sousi jsem ho pak nemohl zastavit jak behal jak silenej a pro jistotu jako vzdycky pri venceni se nekam na par minut ztratil.