Konec silnicniho dobrodruzstvi

Turecko / Turkey

Tak je nas luxusni vuz pryc. Teda vlastne ne tak uplne, prodany je, penize mam, papiry vyrizeny. Ale auto stalo jeste dnes rano porad zaparkovany tady v pristavu. Trochu smutne, bez znacek. Povedlo se prodat necekane, rychle, ale preci jenom to bylo trochu turecky napinavy.

Inzeraty jsem vytisknul a vyvesil, hnedle v nedeli potom co jsem prijel. Z mistnich anglicanu se nikdo k nicemu nemel a tak to vypadalo trosku beznadejne. Jak to prodat turkum jsem nemel moc paru. Postupne se zacali ale vyptavat mistni zamestnanci a pomalu se zprava o levnem Serce roznasela ven. Z mistni kavarny, kam chodi vsichni celou zimu na pivo a internet, rikal barman at to privezu, ze tata tomu hodne rozumi a treba by nekoho meli, komu to strelit. Nechali me zajet do mistniho servisu, s jednim z bratru, hrozne rozumne se do toho koukali a kdyz jsme se vratili do kavarny, zpatky k tomu jedinymu z bratru co umi anglicky, byl to jenom problem a problem. Moc vymenenych plechu, moc barvy, moc kitu, ta nase cervena barva, kterou jsme to pomalovali je nezakonna, tmavy okna jsou nezakonny, nejvetsi problem je motor, neco je s nim udajne strasne spatne a bude to stat spoustu penez opravit. A kdyz jsem jim rikal, kolik za to chci tak jim malem vypadli oci a ze za tolik to tu nikomu neprodaji, vsichni se tu znaji a to si nemuzou dovolit, kazit si povest. Jsem je tam v tom nechal a ze jeste pockam na nekoho dalsiho. Uz za hodku za mnou pribehl z kavarny, jestli to neprodam za tri tisice, ze ma nekoho kdo si to sam opravi. No nenechal jsem se nalakat na tak malo, porad jsem mel jeste tri tydny casu.

Dalsi den uz tu byl Osman, nechal si to zkontrolovat nejakym jinym automechanikem, ktery to i projel a pry zadnej problem. Tak Osman nemel moc argumentu na smlouvani, ale trochu jsem slevit musel, s turkem to jinak nejde, bez smlouvani by to nebyla hra. To bylo ve stredu a ja lopata mu rekl, ze jsem necekal ze to prodam tak rychle a ze bych to auto jeste par dni potreboval. Dal mi stovku, potrasli jsme si rukama, sundal jsem inzeraty a myslel si, ze mam klid. V nedeli volal, ze to pry musi zrusit, ze tatovi se to auto nelibi. Nakonec se ukazalo ze to bylo jen kvuli par kapkam oleje pod autem. No pekne mi zkazil den, znovu tisknout inzeraty, znovy vyvesit a vubec vsechno znovu. V pondeli se ukazal, ja na nej vystartoval, ze jako takhle ne, ze jeho stovku mu nevratim a ze jsme byli preci dohodnuty. Nenechal me ani poradne zacit a ze dohoda porad plati. Ani nevim proc, asi se na tatu neda nikde.

No pak uz zacal obvykly kolotoc papirovani, zacli jsme v osm rano a hotovo bylo ve tri odpoledne. To mate sehnat prekladatele, k notari, cekani, caj, sehnat moje danovy cislo v jinym urade, znovu sehnat preklaatele, znovu udelat preklad pasu (tady ocividne cestovni pas neni dost mezinardni doklad), pak me nemohli najit v jejich pocitacovem system, odsroubovat znacky, pockat na vsechny razitka. Uz to vypadalo, ze se to protahne do dalsiho dne. U notare, kde se to vsechno odehrava a podepisuje smlouva na me koukali jak na blazna. Za prve protoze tady asi nikdo neprodava auto po dvou mesicich a jeste neslyseli o nikom kdo by jel se Sercem pres hranice. No aspon jsem je pobavil.

Osman, co koupil auto, pracuje kolem lodi, zprostredkovava prodej a tak. Nechal me auto zaparkovat v pristavu, tam co jsem ho mel ja. Takovou teckou za tim vsim bylo, ze ho pujcil nejakymu nemci, ktery ho nedokazal nastartovat a tak tu stal Sercedes tri dny, nestastne tak nejak nakrivo, jak s tim trochu popojel a umrel. Dneska ho konecne roztlacili a je pryc.

Vsechno dobre dopadlo, mam po starostech a plnou penezenku mistnich penez. Ktery se tam zase neohrejou, velka cast pujde na letosni velkou lodni opravu, novou platenou strechu a dalsi cast na zasoby jidla. Uvidime co z toho zbyde. Kazdopadne nezapomenutelnej zazitek, kupovani, cesta tam, cesta zpatky a nekonec to prodavani nebylo tak slozity. Ale znovu se do takovy akce v Turecku poustet nebudu, zase nekde jinde.

Jeste jako bonus, tu mam jeden zazitek z cesty vnitrozemim z Istanbulu, jedu tak krajinou, mirne hornatou, trochu prselo, krasny mraky, mezitim modra obloha, sem tam slunicko, romantika, najedou za zatackou krasna duha, uplne na dosah ruky. Takhle blizko se duha jen tak nevidi a tak po ty jeji krasny krivce jedu ocima a skoncim pohledem do poradny hromady odpadku, kopce odpadku, proste normalni skladka. Asi nekdo omylem vyhodil nejakej poklad.

kasparek 20.05.2014 0 257

Komentáře

Vkládat příspěvky do diskuze mohou pouze zaregistrovaní uživatelé.
V diskuzi nejsou žádné komentáře